Hanák Tomáš

(* 27. 3. 1957, Kremnica) Český herec a moderátor.

Po maturitě na gymnáziu a neúspěšném pokusu o přijetí na DAMU začal studovat VŠE obor zahraniční obchod. Ze školy byl vyloučen.

Během života vystřídal celou řadu zaměstnání. Od roku 1977 působí v divadle Sklep jako herec i autor. Hrál v mnoha českých filmech, reklamě a pořadech zejména České televize.

Působí také jako moderátor, angažuje se v charitativním pořadu Pomozte dětem. Je členem skautského hnutí. Vede nadaci Řetěz lásky k dětem, která bojuje proti vzestupu kouření u dětí.

Hrál například ve filmech Bony a klid, Kopytem sem, kopytem tam, Pasti, pasti, pastičky….
Další jeho zálibou je hudba, napsal např. úvodní singl k filmu Český sen, hraje s kapelou MTO Univerzál Praha.

Rubriky: Články, Písmo slavných | Štítky: , | Napsat komentář

Hlaholice – tajné písmo věrozvěstů?

HlaholiceHlaholice a cyrilice jsou písma Čechům ze školní výuky notoricky známá. Autorem hlaholice je nepochybně byzantský věrozvěst Konstantin – Cyril zvaný Filosof (827 – 869). Hlaholice společně s cyrilicí byla vytvořena pro potřeby evangelizace slovanských území, na prvním místě Velké Moravy. Je záhadou, proč byla téměř současně vytvořena písma dvě, navzájem podstatně odlišná vzhledem. Název druhého písma – cyrilice – je poněkud zavádějící, neboť zatímco hlaholice je nesporným tvůrčím počinem Konstantina neboli Cyrila, pak cyrilice je více méně mírně upravenou variantou existující řecké alfabety pro odlišný charakter slovanského jazyka.

U hlaholice především překvapuje její téměř naprostá odlišnost od jiných abecedních soustav. Vzniká tedy otázka, s jakým vlastně záměrem vytvořil Konstantin Filosof toto zvláštní písmo. Jedna badatelská hypotéza nabízí dosti překvapivé řešení problému s tím, že Konstantin vlastně vymyslel tajné písmo k důvěrným sdělením, které se však později dostalo na veřejnost jakýmsi nedopatřením. Řečeno současnou dikcí šlo by o „únik informací”. Znamenalo by to také, že věrozvěstové přišli na Velkou Moravu ještě s jiným posláním než evangelijním. To samozřejmě nelze vyloučit, ba dokonce je politická či zpravodajská úloha věrozvěstů ve službách byzantského císařství velmi pravděpodobná, nicméně hypotéza o tajném písmu představuje pro objektivní historiky sousto těžko stravitelné. Pravděpodobnější vysvětlení zvláštnosti hlaholského písma nabízí jiná hypotéza. Podle ní byla hlaholice zcela záměrně odlišena od řecké alfabety, protože papežský Řím byl přímo alergický na všechno co pocházelo z Byzance, tedy i na řeckou alfabetu. A věrozvěstové potřebovali od papeže potvrzení nejen staroslověnského jazyka, al i písma pro tento liturgický jazyk.

Bližší informace o hlaholici a cyrilici nalezne zvídavější čtenář v záslužném díle Lubora Mojdla Encyklopedie písem světa I, které vydalo nakladatelství Libri v r. 2005.

Autor textu: Mgr. Jiří Jánský

Rubriky: Články, Historie písma | Napsat komentář

SRDCOVÁ ARYTMIA V PÍSOMNOM PREJAVE

Keďže rukopis vyjadruje vzťah k nervovej sústave a aj k iným telesným orgánom, pokúsila som sa v záverečnej práci nájsť spoločné grafologické znaky, ktoré by boli charakteristické pre túto skupinu. Fyzický (vonkajší) stav tela je odrazom nášho psychického (vnútorného) stavu. Teda zo psychosomatickej časti vieme, že spoločnými hlavnými charakteristickými znakmi sú – potlačené (neprejavené) emócie až citový chlad (tvrdosť srdca),  nedostatok sebelásky k sebe (nepriama agresivita), dlhotrvajúce citové problémy, uzavretosť, chýbajúci vzťah k TY, málo alebo nedostatok radosti, vnútorné napätie, úzkostné stavy, sklamanie, riadi sa rozumom a city nepripúšťa – prevláda tvrdá racionalita, ide sám proti sebe a ničí sa svojimi aktivitami – jeho rýchlosť ho ničí, snaha dosahovať vysoké výkony, nevie čakať, je netrpezlivý a neustále sa ponáhľa.

S princípom tejto choroby a v súlade s jej psychosomatickým „posolstvom“, sme predpokladali, že v rukopisoch respondentov nájdeme grafologické znaky, ktoré budú logickou dedukciou a syntézou fyzického a psychického stavu.

Cieľom práce teda bolo nájsť spoločné vlastnosti na základe stanovenej hypotézy, ktorú sme určili v kombinácii psychosomatických vlastností a grafologických znakov. Celková zhoda grafologických znakov bola 48,71%, nezhodlo sa s hypotézou 12,85% a čiastočne zhodných bolo 39,21%.

Zo stanovených grafologických znakov sa na 74% potvrdil predpoklad narušenej deformovanej formy, v 92% potvrdil predpoklad neharmonicky písaného písma, 100%-né potvrdenie čitateľnosti, resp. zníženej čitateľnosti,  92% narušeného rytmu, 72%-né potvrdenie spojitého písma, 98% sa potvrdilo zjednodušenie písma a 86% potvrdená spojitosť.

Celková zhoda stanovenej hypotézy vlastností predstavuje  38,36%. Zo stanovenej hypotézy sa v 82% potvrdilo, že pacienti so srdcovou arytmiou sa riadia rozumom a city pripúšťajú len minimálne, prevláda teda u nich racionálna zložka osobnosti.

Zaujímavý výsledok 100% čiastočná zhoda nastala vo výsledku merania vlastnosti „chýbajúci vzťah k TY“ – hypotéza sa nepotvrdila, ale zistili sme novú skutočnosť a síce, že respondenti majú k druhým nedôveru, sú opatrní, držia si odstup a uzavretosť. Zároveň je tu konflikt medzi túžbou po sociálnych kontaktoch a potrebou komunikácie a na druhej strane nedostatok vľúdnosti, strohosť, nekompromisné chovanie, útočnosť a panovačnosť.

Objavili a potvrdili sa aj úzkostné stavy s 53%-ným výskytom, emočná labilita na 54% a orientácia na výkon sa potvrdila na 32%.

Okrem stanovenej hypotézy mimo skúmania som zistila, že tieto rukopisy majú v sebe veľa grafologických znakov typických  pre mužské písmo.V súvislosti so zastúpenými mužskými znakmi v rukopise by možno stálo o úvahu rozšíriť ďalej túto prácu o hľadanie potlačenej ženskosti. Už z pohľadu srdcovej arytmie je to nerovnováha citu a rozumu, možno by sme našli nové zaujímavé skutočnosti.

Celou práci najdete zde: Srdcová arytmia v písmu

Autor textu: Bc. Adriana Gulášová

Rubriky: Články, Grafologie, Písmo a nemoc, Psychologie, Zajímavé studie | Štítky: , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem SRDCOVÁ ARYTMIA V PÍSOMNOM PREJAVE

Kartografie lidského prostoru

Zatímco tradiční model člověka v podání psychiatrie je přísně biografický a omezený pouze na jeho vědomí a nevědomí, zážitky změněných stavů vědomí ukazují, že lidská duše je schopna pojmout celé stvoření a ve skutečnosti je s ním i totožná. Tento objev měl za následek rozšíření psychického modelu člověka o další dimenze tak, aby byly ve shodě s pozorovanými zážitkovými scénáři. Moderní koncepce vědomí zahrnuje 3 roviny psychiky:

1) Biografická rovina s organizujícími COEX – systémy

2) Perinatální rovina, kde jsou zážitky organizovány dle BPM

3) Transpersonální rovina, s archetypy, jako řídícími prvky

Je důležité uvědomit si, že každá z rovin netvoří samostatnou a oddělenou realitu, nýbrž je jen její částí a proto nemůže být vysvětlena oddělena od ostatních. Výjimkou je rovina transpersonální, která dvě zbývající úrovně skutečnosti zahrnuje. Rozdílný pohled na psychologii člověka připisují transpersonální psychologové změnám, které nastávají při přechodu z hylotropního a holotropního stavu vědomí (bude vysvětleno později).

Autor textu: Mgr. Martin Pešek

Rubriky: Články, Psychologie | Štítky: , | Napsat komentář

Lída Baarová

(7.9.1914, Praha – 27.10.2000, Salcburk)

Byla vyhledávanou představitelkou krásných dívek a mladých žen. Nejznámější rolí z jejího života je však skutečnost, že byla milenkou německého ministra propagandy Josepha Goebbelse v období 30. let minulého století. V roce 1948 emigrovala do Rakouska.

Hrála například ve snímcích Lelíček ve službách Sherlocka Holmese nebo Funebrák. Společně s Hugo Haasem natočila několik velmi úspěšných snímků, např. Zapadlí vlastenci. Neúčinkovala jen v českých filmech. Před II. světovou válkou působila především v Německu. V roce 1948 byla pro svou činnost doživotně vyřazena z řad československých umělců. Poté točila filmy v Itálii a ve Španělsku. Svou filmovou kariéru zakončila v roce 1958.
Je pohřbena v rodinné hrobce u strašnického krematoria.

Rubriky: Články, Písmo slavných | Štítky: , | Napsat komentář

Víte, že podpis patří mezi osobní údaje?

Víte, že podpis nebo rukopis patří mezi osobní údaje, které jsou chráněné zákonem? Možná, že vám to připadá v dnešní elektronické době zbytečné řešit, ale jak často se podepisujete na různých formulářích – například na složenkách, při přebírání zásilek, na různých evidencích, seznamech, na dokumentech vkládaných do Obchodního rejstříku a podobně.

Možná, že někteří řeknete, že stejně jenom děláte klikyhák, ale ať má podpis jakýkoli tvar, vždy je jakousi osobnostní pečetí autora.

Naši rodiče, prarodiče ti přece jenom jsou více hrdí na svůj podpis, a tak se většina z nich pěkně a čitelně podepisuje a také si hlídá, kam a komu se podepisuje.

Dnešní uspěchaná doba však na podpis už hledí trochu jinak. Podepisujeme se poměrně často a aniž si uvědomujeme, jaké následky to může mít. Kam se zakládají všechny podpisy, které jsme vytvořili? Kdo zachází s našimi osobními údaji? Má na to právo? Tyto otázky si klade málo kdo, avšak když dojde k jakékoli nezákonné reprodukci našeho podpisu, je najednou problém…. když se najde „šmejd“ s dobrou kopírkou a většinou není čas na kontrolu a nějaké ověřování…

Definice osobního údaje

Dle § 4 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů:

„Osobním údajem je jakákoliv informace  týkající se určené nebo identifikovatelné fyzické osoby, subjektu údajů.“

KUČEROVÁ, Alena, JUDr., NONNEMANN, František, Mgr. Ochrana osobních údajů v praktických příkladech. Vydavatelství BOVA POLYGLON, Praha, květen 2013,  ISBN 978-80-7273-173-2, str. 11 odst. 3:

„Podpis nebo lépe rukopis jako osobní údaj. Podpis je jakousi osobní značkou každého z nás. Protože jde o jedinečnou informaci, je podpis nebo rukopis osobním údajem. V případě rukopisu je známo, že je nejen nezaměnitelný, ale vypovídá o našich charakterových vlastnostech. Díky tomu se tato informace stává na rozdíl od laika v rukou odborníka nástrojem k poodhalení dalších důležitých informací o naší osobnosti. Primárně o těchto informacích hovoříme jako o osobních údajích biometrických.“

Autor textu: Jana Klenotová

Rubriky: Články, Právo | Štítky: , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Víte, že podpis patří mezi osobní údaje?

Písmový obraz

V grafologické teorii se velice často setkáváme právě s tímto termínem.

Písmový obraz (PO) znamená právě fakt, jak na nás písmo působí – těsné, široké, neuspořádané, dětské a podobně. Je to vlastně první popsaný první dojem z písma. Pro snadnější pochopení si můžeme představovat, jak asi vypadá člověk, který píše právě takto.

V grafologii rozlišujeme až 12 variant písmových obrazů (dle typu grafologické školy) – rozdělují se podle stupně svého uspořádání. Zapamatovat si je všechny není zase až tak těžké, jak se zprvu může zdát. A také platí, že v praxi se většinou nevyskytuje sám o sobě jeden druh PO, ale zhusta konkrétní daný rukopis v sobě zahrnuje více druhů; i když většinou jeden typ převažuje.

Tento grafologický znak nám poskytne prvotní informace o tom, jak se zkoumaná osoba v životě projevuje.

V následujících článcích se budeme jednotlivým typům PO věnovat podrobněji.

Autor textu: Jana Ržoncová

Rubriky: Články, Grafologie | Štítky: | Napsat komentář

Holotropní stavy vědomí

Spektrum změněných stavů vědomí je velmi široké. Ve své práci bych se však rád zabýval jen těmi zážitky, které sebou přinášejí filosoficko-spirituální vhledy do oblasti lidské psýché u kosmického stvoření. Proto se omezím pouze na ten typ změn vědomí, pro které S. Grof razí název holotropní.

Název vznikl sloučením řeckých slov HOLOS – celý a TREPEIN – pohybující se směrem k něčemu. Holotropní stavy jsou charakteristické specifickou proměnou vědomí spojenou se změnami vnímání ve všech smyslových oblastech, neobvyklými způsoby chování, hlubokou změnou myšlení a intenzivním psychosomatickým a emočním prožíváním. Přesto, že se kvalita vědomí od základu mění, je příznačné, že si zachováváme orientaci a prožíváme současně realitu našeho světa spolu se zážitkovým filmem.

Zcela odlišné je vnímání času, prostoru a mikro i makrokosmu. Subjekt může prožívat různé epizody ze svého života najednou nebo libovolně zaměněné. Čas se může jevit jako spirála, linea nebo dokonce naprosto zmizet. Prostor a vesmír se zdají být zakřivené a do sebe zavinuté. Rovněž rozdíly mezi mikro a makro světem jsou zcela lhostejné. Člověk je schopen ztotožnění s jedinou buňkou nebo celou galaxií pouhým přesunutím pozornosti. Další důležitou charakteristikou je překonání rozdílu mezi hmotou, energií a vědomím a dokonce mezi vlastní existencí a neexistencí. Je důležité zdůraznit, že tyto stavy nejsou totožné s patologickými procesy, které mohou být způsobeny infekcemi, nebo degenerativními či organickými změnami mozku.

Co se týče navozování holotropních stavů vědomí, blíže se o nich zmíním v části pojednávající o změněných stavech vědomí v dějinách lidstva. A nyní už přikročím ke kapitole, ve které se pokusím načrtnout konflikt mezi postulovanou realitou Karteziánsko Newtonského paradigmatu a některými zjištěními plynoucích z výzkumu transpersonální psychologie.

Autor textu: Mgr. Martin Pešek

Rubriky: Články, Psychologie | Štítky: , | Napsat komentář

Hieratické písmo

Hieratické písmoHieratické písmo vzniklo adaptací hieroglyfů, přičemž hieroglyfické znaky byly zjednodušeny, aby umožnily rychlejší psaní pro administrativní a obchodní potřeby. Také sloužilo k zaznamenávání dokumentů náboženské, literární a vědecké povahy po téměř celou dobu existence starověkého Egypta. Hieratické písmo se nejčastěji psalo na svitky či listy papyru, nalezneme ho však i zlomcích kamene či keramiky zvaných ostraka. V období Staré říše bylo hieratické písmo psáno obvykle ve sloupcích, v období Střední říše došlo z neznámých důvodů ke změně a začalo se psát ve vodorovných řádcích.

K poznání hieratického písma v období Staré říše a tím i k historii starověkého Egypta na přelomu 24. a 23. století p. n. l. zásadním způsobem přispěl nejvýznamnější objev českých egyptologů v čele s profesorem Miroslavem Vernerem. Mám na mysli objev nedokončené pyramidy a pyramidového komplexu v Abúsíru, jenž náležel dosud téměř neznámému faraonovi Raneferefovi z 5. dynastie tzv. „Slunečních králů”. Součástí pyramidového komplexu byl i Raneferefův zádušní chrám v němž byl nalezen jedinečný papyrový archiv psaný časným typem hieratického písma, které egyptologové nazývají stará hieratika. Papyry z Raneferova zádušního chrámu představují nejstarší písemné památky svého druhu zatím v Egyptě objevené. Čtení i interpretace papyrů je ovšem velmi obtížné a zdlouhavé, ale jejich historický přínos je obrovský. Otevírá se totiž možnost podrobného studia organizace zádušních královských kultů a státní administrativy Staré říše vůbec.

Zájemce o zevrubnější studium dotčeného tématu odkazuji na dílo W. V. Daviese Egyptské hieroglyfy – Čtení v minulosti, vydané nakladatelstvím Volvox globator v r. 2002, kde se autor věnuje podrobně i hieratickému písmu. O objevech českých egyptologů píše M. Verner v knize Ztracené pyramidy, zapomenutí faraoni – Abúsír vydané nakladatelstvím Academia v r. 1994.

Autor textu: Mgr. Jiří Jánský

Rubriky: Články, Historie písma | Napsat komentář

Mikoláš Aleš

(18. 11. 1852 Mirotice – 10. 7. 1913 Praha)

Český malíř, kreslíř, dekoratér a ilustrátor, jedna z nejvýznamnějších osobností tzv. „Generace Národního divadla“, klasik českého umění 19. století. V ranějším období tvořil v pozdně romantickém stylu, přičemž vycházel z odkazu Josefa Mánese, později směřoval spíše k secesi.

Byl uznáván už za svého života, i když spíše jen jako kreslíř a dekoratér. Jeho olejomalby byly doceněny až později, ve 20. století. V roce 1896 vydal spolek Mánes první samostatnou publikaci o jeho díle a k šedesátým narozeninám byl jmenován pražským měšťanem a byl mu udělen titul inspektora kreslení na měšťanských školách a rádce v dílech uměleckých.

Kreslit začal už ve čtyřech letech. V roce 1865 nastoupil na gymnázium, které však pro neshody s jedním z tamních pedagogů musel opustit. V roce 1869 odjel do Prahy na Akademii výtvarných umění. Během studia si přivydělával vyučováním kreslení a drobnými ilustracemi. Jeho profesory byli Josef Matyáš Trenkwald a Jan Swerts.
V roce 1879 společně s Františkem Ženíškem zvítězil s cyklem Vlast v konkursu na výzdobu foyer Národního divadla. 29. dubna téhož roku se oženil se svou dětskou láskou Marinou rozenou Kailovou a společně začali bydlet na Malé Straně v Praze.
Následně odjíždí na studijní cestu do Itálie a po návratu, v letech 1880–1881 pracuje na čtrnácti velkých lunetách pro Národní divadlo a ilustracích pro Arbesův časopis Šotek. V roce 1889 vytvořil cyklus ilustrací národních písní Osiřelo dítě a následovaly další cykly. Jeho posledním dílem byl akvarel Svatý Václav, který namaloval na jaře roku 1913.

Byl uznáván už za svého života, i když spíše jen jako kreslíř a dekoratér, jeho olejomalba byla doceněna až později, ve 20. století. Na Národopisné výstavě v roce 1895 bylo vystaveno mnoho jeho sgrafit. V roce 1896 vydal spolek Mánes první samostatnou publikaci o jeho díle a k šedesátým narozeninám byl jmenován pražským měšťanem a byl mu udělen titul inspektora kreslení na měšťanských školách a rádce v dílech uměleckých.

Mezi jeho nejznámější díla patří část výzdoby Národního divadla, fresky a sgrafita na průčelí mnoha domů v Praze, např. Rottův dům, Wiehlův dům na Václavském náměstí, návrhy fresek a sgrafit na 15 fasádách domů v Plzni, sgrafita na budovách spořitelny a školy na Velkém náměstí ve Strakonicích, známy jsou rovněž knižní ilustrace děl Františka Ladislava Čelakovského, Aloise Jiráska a Jakuba Arbese, kresby pro časopisy Květy, Zlatá Praha a Šotek.

Je mimo jiných autorem největšího obrazu na plátně Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou.

Rubriky: Články, Písmo slavných | Štítky: , | Napsat komentář