Početnou vietnamskou menšinu v naší republice známe především z pouličních stánků. Je možné, že průnik vietnamského etnika do české obchodní sítě byl mimo jiné podmíněn skutečností, že Vietnamci – jako jediní na Dálném východě – přijali na počátku 20. století místo písma odvozeného z čínských znaků latinizovaný zápis vietnamštiny zvaný chu quoc nu (písmo mateřského jazyka), takže jim evropská latinka nečiní takové potíže jako jiným asijským etnikům z Dálného východu.
Tisíciletá čínská nadvláda nad Vietnamem, ukončená až v r. 939, zanechala silné stopy a ovlivnila i povahu vietnamské kultury v dalších staletích. Klasická čínština se užívala ve Vietnamu jako literární jazyk až do počátku 20. století.V oblasti jihovýchodní Asii se během historického vývoje střetly dva písemné systémy. Zatímco v Barmě, Thajsku a Kambodži zdomácnělo písmo původem z Indie, převzali Vietnamci čínské znaky. Od 13. století se část vietnamské literární tvorby začala zapisovat tzv. annámskými znaky. Toto vlastní vietnamské písmo, zvané chu Nom (tj. Jižní znaky), bylo písmo odvozené ze znaků čínských. Prokazatelně začalo být užíváno nejpozději ve 13. století, tj. za vlády dynastie Tran (1225-1400). Tento komplikovaný písemný systém zaznamenával slova přejatá z čínštiny, která jsou ve slovní zásobě vietnamštiny poměrně hojná, čínskými znaky, slova z vietnamského jazykového fondu buď podobně znějícími čínskými znaky s pozměněným významem, nebo novými znaky složenými z několika znaků čínských.
Ve vytvoření moderního latinizovaného vietnamského písma měli rozhodující zásluhu dva portugalští a jeden francouzský jezuita působící v první polovině 17. století ve Vietnamu – Gaspar d´Amaral († 1646), Antonio Barbosa († 1647) a Alexandre de Rhodes († 1660), kteří sepsali portugalsko-vietnamské slovníky. Slovníky prvních dvou misionářů se nedochovaly, zatímco Rhodesův Vietnamsko-portugalsko-latinský slovník vydaný r. 1651 se stal trvalou součástí pokladnice světové kultury a vzdělanosti. Tím se stalo, že na vzniku moderního vietnamského latinizovaného písma byla připisována hlavní a občas i jediná zásluha právě Rhodesovi.
Autor textu: Mgr. Jiří Jánský
