Počty nemocných se oproti historii také výrazně nemění, mění se však zastoupení forem onemocnění v neprospěch těch, u kterých převládají spíše zmíněné „negativní symptomy”. Ty převažují také u dlouhodobě nemocných a lze je charakterizovat jako oslabení nebo ztrátu normálních funkcí.
Chronicita onemocnění je příčinou mnohaleté hospitalizace nemocných a může zahrnovat nejen původní příznaky nemoci, ale i syndrom, který je výslednicí ústavního léčení. Chronicita schizofrenie je podmíněna spíše vzájemným působením biologických, psychologických a společenských činitelů. Moderní psychiatrie se tedy snaží o nalezení nových přístupů v léčbě, aby tak působila komplexně na osobnost nemocného v souladu s pojetím člověka v jeho bio-psycho-sociální jednotě. Objevuje se řada nových alternativních postupů, podle Rodera aj. (1993) však nebezpečí řady z nich tkví v nebezpečí učinit z pacientů pasivní příjemce léčby a dávají jim málo prostředků k tomu, aby svým problémům aktivně vyšli vstříc a změnili je.
