Walter Elias „Walt“ Disney

(5.12.1901, Chicago – 15.12.1966,Burnbank)

Disney byl jeden z nejznámějších amerických producentů. Ve své době silně ovlivnil zábavní průmysl na celém světě. Společně se svým bratrem Royem O. Disneyem byl zakladatelem firmy Walt Disney Productions.

Disney je známý jako inovátor animovaného filmu. Společně se zaměstnanci společnosti vytvořil řadu světově známých postaviček včetně Mickey Mouse, kterému Disney propůjčil i vlastní hlas. A kdo by dodnes neznal další postavičky u jejichž zrození Disney stál – Kačer Donald, Goofy nebo Pluto. Disney obdržel celkem 26 Oscarů, z toho 4 čestné, a jeho práce a přínos pro celosvětovou kinematografii byly oceněny mnoha dalšími cenami, jejichž počet se zastavil na neuvěřitelném čísle 248.

Další oblastí, kde Disney realizoval své myšlenky a smělé plány, byly zábavní parky. Tyto parky nesoucí jeho jméno můžeme najít ve Spojených státech (Disneyland, Walt Disney World Resort), v Japonsku (Tokyo Disney Resort), Francii (Disneyland Paris) a Číně (Hong Kong Disneyland), ale i na dalších místech.

Walt Disney zemřel na rakovinu plic v kalifornském Burbanku.

 

Rubriky: Články, Písmo slavných | Štítky: , , , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Walter Elias „Walt“ Disney

Proč tvoření?

„Proč vůbec něco je?”, žasne Leibnitz ve své monadistické filosofii. Zprávy těch, kterým se v holotropním vědomí dostalo vhledu do motivace tvoření, obsahují nejednoznačné příčiny vzniku jednotlivých jsoucen. Někteří lidé popisují tvoření jako „vlastnost”, která je Bohu daná. Absolutní Vědomí obsahuje (zrcadlí) obrovský tvůrčí potenciál, který se musí projevit. Jiní podtrhují touhu Kosmického Vědomí uskutečnit či poznat sebe sama a proměnit možné ve skutečné. Tento náhled skutečnosti je možné opřít o kabalistické texty, které praví, že na počátku „Tvář nepohlížela ve tvář”. Pouze vnějším projevem všech svých potencionalit, tedy rozdělením na subjekt a objekt, je možné, aby Bůh spatřil sám sebe.

V neposlední řadě je jako příčina vzniku světa jevů zmiňován kosmický humor a potěšení. Vesmír je nahlížen jako veliká božská hra, které hinduisté říkají líla.

Rubriky: Články, Psychologie | Štítky: , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Proč tvoření?

Dušek Jaroslav

(* 30. 4. 1961 Praha)

Jaroslav Dušek je český improvizátor, divadelní herec a režisér, dále pak filmový herec, moderátor, libretista a scénárista.

V roce 1980 společně s Janem Bornou založil divadlo Vizita, které se od roku 1985 prezentuje především pódiovou improvizací. Znám je také díky uvádění slavnostního předávání Českých lvů.

Zahrál si v mnoha úspěšných filmech. Proslavil se rolemi svérázných mužů v Hřebejkových filmech Pelíšky, Pupendo nebo Musíme si pomáhat.

V poslední době se hodně hovoří o jeho nekonvenčním přístupu k životu a ke světu vůbec. Jeho duchovní pohled na svět zprostředkoval Viliam Poltikovič v dokumentu Když kámen promluví a Pavlína Brzáková v knize Ze mě.

Rubriky: Články, Písmo slavných | Štítky: , , , , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Dušek Jaroslav

Vietnamské písmo

Početnou vietnamskou menšinu v naší republice známe především z pouličních stánků. Je možné, že průnik vietnamského etnika do české obchodní sítě byl mimo jiné podmíněn skutečností, že Vietnamci – jako jediní na Dálném východě – přijali na počátku 20. století místo písma odvozeného z čínských znaků latinizovaný zápis vietnamštiny zvaný chu quoc nu (písmo mateřského jazyka), takže jim evropská latinka nečiní takové potíže jako jiným asijským etnikům z Dálného východu.

Tisíciletá čínská nadvláda nad Vietnamem, ukončená až v r. 939, zanechala silné stopy a ovlivnila i povahu vietnamské kultury v dalších staletích. Klasická čínština se užívala ve Vietnamu jako literární jazyk až do počátku 20. století.V oblasti jihovýchodní Asii se během historického vývoje střetly dva písemné systémy. Zatímco v Barmě, Thajsku a Kambodži zdomácnělo písmo původem z Indie, převzali Vietnamci čínské znaky. Od 13. století se část vietnamské literární tvorby začala zapisovat tzv. annámskými znaky. Toto vlastní vietnamské písmo, zvané chu Nom (tj. Jižní znaky), bylo písmo odvozené ze znaků čínských. Prokazatelně začalo být užíváno nejpozději ve 13. století, tj. za vlády dynastie Tran (1225-1400). Tento komplikovaný písemný systém zaznamenával slova přejatá z čínštiny, která jsou ve slovní zásobě vietnamštiny poměrně hojná, čínskými znaky, slova z vietnamského jazykového fondu buď podobně znějícími čínskými znaky s pozměněným významem, nebo novými znaky složenými z několika znaků čínských.

Ve vytvoření moderního latinizovaného vietnamského písma měli rozhodující zásluhu dva portugalští a jeden francouzský jezuita působící v první polovině 17. století ve Vietnamu – Gaspar d´Amaral († 1646), Antonio Barbosa († 1647) a Alexandre de Rhodes († 1660), kteří sepsali portugalsko-vietnamské slovníky. Slovníky prvních dvou misionářů se nedochovaly, zatímco Rhodesův Vietnamsko-portugalsko-latinský slovník vydaný r. 1651 se stal trvalou součástí pokladnice světové kultury a vzdělanosti. Tím se stalo, že na vzniku moderního vietnamského latinizovaného písma byla připisována hlavní a občas i jediná zásluha právě Rhodesovi.

Autor textu: Mgr. Jiří Jánský

Rubriky: Články, Historie písma | Napsat komentář

Forenzní lingvistika – část II.

Analýza a interpretace textu.

V analyzovaném textu nemusí být obsaženy vždy všechny znaky a možnost interpretace je případ od případu rozdílná. Velmi záleží také na délce textu: z velmi krátkých útržků se většinou dá vyčíst méně než ze souvislejšího textu. Jako spodní hranice pro možnost zkoumání textu se uvádí 50 slov. V zahraniční literatuře jsou však uváděny příklady zkoumání i útržků výhružných dopisů o několika málo slovech. Zde je však podstatné, zda daný text nebo jeho část obsahuje klíčové body a typické odlišnosti, jichž se interpret může zachytit.

Vzít v úvahu je třeba i skutečnost, že se posuzovatel může zmýlit. „Interpretace znamená zachycení smyslu textu výkladem s porozuměním: přitom je nevyhnutelné, že perspektiva čtenáře spolupůsobí při výkladu. Je tedy třeba se snažit o co největší pochopení perspektivy autora.

Pravidlem pro analýzu a interpretaci textu je, že z textu smí být vyčteno a interpretováno pouze to, co text – přímo nebo nepřímo – obsahuje. Každá výpověď a interpretace musí být doložena textem. Práce s analyzovaným textem probíhá v podstatě ve třech hlavních etapách: 1. seznámení s textem 2. analýza, 3. interpretace.

V první fázi je nutno text několikrát přečíst, rozčlenit, graficky označit a opatřit poznámkami. Je třeba si uvědomit, o jaký text jde (např. text informační, argumentační nebo v kriminalistické sféře nejčastěji zastoupené apelační texty).

Obviněný často apeluje na city soudu: Neúmyslně a nešťastnou náhodou jsem zabil… Vím, že musím být za to potrestán. I když žádný trest mi… nevrátí, kterého jsem měl velmi rád a viděl jeho budoucnost.

Často je poukazováno na jiné, nevinné osoby s cílem apelovat na city: Předem vám děkuji i za svého otce, kterému se přitížilo. Bůh vám vaši dobrotu v dobré obrátí.

Apelační texty jsou i výhružné a vyděračské dopisy a telefonáty. Zde se autor textu snaží přimět adresáta, aby jednal určitým způsobem nebo aby se nějakého jednání zdržel.

V druhé fázi rozboru je věnována pozornost výstavbě textu, jeho zvláštnostem, logickému sledu, délce a stavbě vět, volbě slov, jejich uspořádání a zvukové podobě, zastoupení jednotlivých slovních druhů, krajových výrazů, internacionalismů a slov málo frekventovaných, zastaralých nebo naopak nových, opakování slov, použití gramatických forem (časy, rod činný nebo trpný, vidy, oznamovací, rozkazovací nebo podmiňovací způsob apod.).

Pozornost je třeba věnovat i interpunkčním znakům (čárky, pomlčky, otazníky, vykřičníky), jejich frekvenci a způsobu užití a psaní velkých a malých písmen. Pozornost je třeba věnovat také tomu, jak se autor sám staví k ději, zda se sám cítí jako účastník dění, jako pozorovatel, nebo zda popisovaný děj chápe jako řízený někým jiným a jakou míru zodpovědnosti za vlastní jednání si připisuje.

Ve třetí fázi rozboru se posuzovatel ptá: Co text obsahuje? Proč to autor říká právě tak? Kde je jádro výpovědi? Co to může znamenat a proč, jak to může text doložit? Tato velmi náročná fáze je samozřejmě podmíněna pečlivou přípravou. Výsledky získané v předchozích krocích jsou shrnuty, srovnány a zařazeny do souvislostí. Je-li analýza textu dobře provedena, může se stát orientací pro další pátrání, zvláště v případech, kdy se rozhoduje mezi několika podezřelými.

Rubriky: Články, Psychologie | Štítky: , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Forenzní lingvistika – část II.

Řecké písmo

Přibližně osm století před naším letopočtem se na Peloponéském ostrově hovořilo zcela odlišným jazykem, pro jehož psaní okolní abecedy nevyhovovaly a nebylo možné jimi tento jazyk zaznamenat. Tento důvod vedl Řeky k tomu, že vytvořili jednoduchý způsob pro zaznamenávání samohlásek. Z aramejské abecedy převzali některé znaky, jenž sloužily k psaní souhlásek . V řecké abecedě z toho vznikly nové znaky jako například Y-ypsilon, A-alfa, O-omikron apod.
Přibližně v pátém století před naším letopočtem tedy vznikla základní řecká abeceda, která obsahovala dvacet čtyři znaků. Z jejich celkového množství bylo sedmnáct souhlásek a sedm samohlásek. Možnosti abecedy byly široké i tím, že umožňovala psaní malých i velkých písmen, tak zvaných majuskulí.  Malá písmena se používala hlavně pro psaní na papyrus. Velká zase k tesání do kamene. Ke psaní také sloužily dřevěné destičky pokryté vrstvou vosku, do nichž se písmena vyrývala kovovým či kostěným rydlem.

Díky vyjadřovacím schopnostem řeckého písma se později, někdy od 5. až 4. století před naším letopočtem objevuje množství písemných památek, jejichž obsahem je i poezie, filozofie, historie, řečnictví a jiné.

Rubriky: Články, Historie písma | Štítky: , , | Napsat komentář

Forenzní lingvistika – část I.

Co je forenzní lingvistika, její možnosti a praktické využití.

Předmětem forenzní lingvistiky je zejména jazyková analýza a interpretace textu, na jejímž základě je možné určit některé charakteristické znaky osoby, která text vytvořila. Takto zjištěné skutečnosti pak mohou napomoci při pátrání po pachateli trestného činu a podpořit tak jiné kriminalistické metody. Jazyková analýza a interpretace textu mají význam hlavně v následujících oblastech:

  • kde jde o určení autorství textu, tj. odpověď na otázku, zda text vytvořila určitá osoba, přičemž se používá srovnání s jinými texty vytvořenými stejnou osobou,
  • při typování neznámého pachatele lze na základě rozboru textu určit některé osobnostní znaky a pomoci tak k identifikaci dotyčné osoby.

Pod pojmem text je nutno chápat jakýkoliv jazykový projev, tedy mluvený i psaný, i když hlavním předmětem zkoumání forenzní lingvistiky jsou především projevy psané. Forenzní analýza textu je záležitost časově značně náročná a pro analýzu mluveného projevu je nutné pořídit nahrávku. Přesto jsou i při běžném poslechu mluveného projevu některé charakteristické osobnostní znaky často i pro laika okamžitě patrné (např. krajový přízvuk), odborník však může vypozorovat ještě daleko víc. V praxi to znamená možnost přítomnosti jazykového experta např. při výslechu, podobně jako je někdy přítomen psycholog. Může se samozřejmě stát, že mluvčí a autor textu jsou rozdílné osoby a fonetické zvláštnosti tedy ukazují spíše na mluvčího než na autora. Pro zodpovědné hlubší posouzení jediná prezentace nestačí a textem je nutno se podrobně a opakovaně zabývat.

Písemný text určený pro forenzní rozbor a interpretaci nemusí být psán rukou (jak by to vyžadoval grafolog), musí však jít o text původní, vytvořený přímo autorem (pachatelem, podezřelým, anonymem). Z toho důvodu nejsou vždy vhodné například protokoly z výslechů, v nichž je jazyk už určitým způsobem přetvořen do úřední podoby jazyka protokolu.

Možnosti forenzní analýzy a interpretace textu se kromě případů přiřazení autorství nabízejí především tam, kde je pachatel teprve hledán a existují určité písemné podklady, např. dopisy, případné telefonáty nebo nahrávky. Na základě zkoumání textu je možno určit znaky jako např. pohlaví pachatele, stáří, sociální a místní původ, vzdělání, pravděpodobný stupeň agresivity nebo poddajnost, vztah k autoritám, významnost či nevýznamnost některých jevů, osob a věcí, některé znaky neverbálního projevu (např. nadměrná gestikulace), někdy dokonce smyslový handicap (špatný zrak nebo sluch), je možno usuzovat na to, jak bude snášet vazbu apod.

Metod forenzní lingvistiky je možno použít paralelně s psychologickým nebo grafologickým rozborem a získat tak další informace potřebné pro pátrání.

Rubriky: Články, Psychologie | Štítky: , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Forenzní lingvistika – část I.

Thomas Alva Edison

(11. 2. 1847 stát Ohio, USA – 18. 10. 1931 New Jersey)

Thomas Alva Edison byl jeden z nejproduktivnějších a nejvýznamnějších amerických vynálezců. Na jeho jméno je vedeno přes 1600 patentů, další tisíce jich registrovaly jeho firmy. Mezi nejznámější Edisonovy vynálezy patří fonograf (předchůdce gramofonu) a žárovka. Edison je také zakladatelem dodnes vydávaného prestižního časopisu Science.

Edison vynikal svojí podnikavostí, pracovitostí a cílevědomostí. Neměl lehké dětství. Od malička byl hodně nemocný, do školy chodil pouze krátce. Už jako chlapec se velmi zajímal o přírodní vědy. S mnoha jeho prvními vynálezy souvisela skutečnost, že pracoval jako telegrafista.

Mezi jeho nejznámější vynálezy patří uhlíkový reostat, uhlíkový mikrofon, žárovka, elektroměr, dynamo, elektrocentrála, tepelná pojistka, kinofilm, akumulátor NiFe, gramofonová deska, umělý kaučuk…

Nejvýznamnější Edisonovou firmou je zřejmě v roce 1878 založená Edison General Electric Company. V roce 1892 se změnila ve společnost General Electric, která je dnes jednou z největších nadnárodních firem celého světa. Edison ve své době zaměstnával celou řadu skutečných špiček ve svém oboru, např. Nikola Teslu, Henryho Forda a další.

Thomas Edison se proslavil mimo jiné i svým praktickým přístupem k životu a je autorem řady známých výroků, například:
„Tajemství úspěchu v životě není dělat, co se nám líbí, ale nalézat zalíbení v tom, co děláme.“

Rubriky: Články, Písmo slavných | Štítky: , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Thomas Alva Edison

Môže mať open space vplyv na sklon písma?

Ako vieme písmo je grafický prejav našich psychických procesov a aj momentálny stres sa v ňom hneď prejaví. Ale čo tak sa pozrieť na to, či aj moderná forma usporiadania kancelárie na to nemá náhodou vplyv.

Open space

Jednou a možnou jedinou výhodou open space kancelárií je uľahčiť komunikáciu členov týmu, avšak toto uľahčenie má možno ďaleko rozsiahlejšie negatívne dôsledky a možno tento trend (konečne) ustupuje.

Aj ten najextrovertnejší extrovert J potrebuje svoje súkromie na pracovisku. Inak povedané potrebujeme svoju bezpečnú osobnú zónu, do ktorej nám nikto nevidí.

Open space a ľavý sklon písma

Sklon písma vyjadruje ako vyjadrujeme alebo brzdíme svoje city voči druhým. Pravosklonné písmo vyjadruje prirodzené smerovanie od JA k TY, kráčanie v ústrety druhým a budúcnosti, dobrý sociálny kontakt, prispôsobivosť a extrovertnosť.

Ľavý sklon je neprirodzený a vyjadruje neprirodzenú zdržanlivosť, introvertné ladenie, sklon k nervovému vypätiu, strojenosť, obranný postoj, ustrašenosť.

Ak máme „votrelcov“ vo svojom osobnom priestore alebo sa necítime bezpečne toto je jeden z obranných mechanizmov písma, ktorým si „pomáhame“. Je to ako keď sa slimák skryje do svojej ulity. Svojho času som pracovala v takomto type kancelárie a z vlastnej skúsenosti teda môžem povedať, že týmto spôsobom som si vytvorila akúsi ochrannú stenu – nevedome.

Sklon písma sa vrátil do pôvodného stavu J keď som z tohto nezdravého priestoru odišla. Každá aj minimálna zmena v našom písme vyjadruje nejakú reakciu na niečo, čo sa deje v nás – písmo neklame.

Autor textu: Bc. Adriana Guľášová

 

Rubriky: Články, Grafologie, Písmo a nemoc, Psychologie | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Môže mať open space vplyv na sklon písma?

Klínové písmo

Klínové písmo

Teprve uspořádaný soubor znaků, s konkrétním obsahem, tedy jestliže znaky něco popisují, konkretizují či zachycují, se dá nazývat písmem. Prvním dochovaným písmem, které má výše popsané vlastnosti se dá nazývat písmo klínové. Za toto písmo vděčíme Sumerům a Akkadům, jenž v období mezi 6. a 1. tisíciletím před naším letopočtem obývali oblast mezi Tigridem a Eufratem, ve starověké Mezopotámii. Oba národy, přestože si byly zeměpisně blízcí, mluvily naprosto rozdílným jazykem.

Potřeba se písemně vyjadřovat vznikla především proto, že bylo nutné vést účty. Proto také nejstarší dochované památky byly tabulky se zemědělskými účty. Mezi nejstarší památky patří například tabulka z Uruku. Jde o zlomek účetní knihy. První nápisy byly psány tak zvanými piktogramy, které byly vlastně zjednodušenými obrázky, jenž vyjadřovaly nějakou konkrétní věc. Obecně každý obrázek – piktogram – vyjadřuje nějakou věc nebo osobu.

Spojením několika piktogramů vznikaly tak zvané ideogramy. Ty vyjadřovaly již nějakou myšlenku. Okolo konce třetího tisíciletí před naším letopočtem však dochází k zásadní změně.

Piktogramy v původní podobě mizí a začínají se objevovat nápisy na hliněných tabulkách, vrývané seříznutým rákosem do vlhké hlíny. Na tabulkách se objevují obrazce tvaru klínů.

Rubriky: Články, Historie písma | Napsat komentář