Nejčastější metodou poznávání osobnosti je pozorování jeho verbální a neverbální komunikace, včetně doprovodných projevů řeči. Pro pozorování jako psychologickou metodu je příznačná intencionalita (zaměřenost a cílovost) na určité, posuzovatelem vybrané projevy sledované osoby.
Nositeli psychologicky relevantních informací o osobnosti komunikačního partnera (dále jen KP) jsou tzv. statické a dynamické neverbální klíče.
Za statické neverbální klíče považujeme ty rysy a projevy jedince, které se během interakce nemění a jsou pro vyslýchajícího zdrojem informací, především o trvalejších vlastnostech pozorované osoby. Patří sem: rysy obličeje, tělesná stavby, charakteristické zbarvení hlasu a vnější úprava.
Dynamické neverbální klíče jsou takové projevy, které se během interakce mění a jsou zdrojem informací o aktuálních psychických stavech (především emocionálních) a interpersonálních vztazích jedince k sociálnímu okolí (důvěrnost vztahu, pozice, kterou ve vztahu zaujímá, ochota k interakci). Mezi dynamické neverbální klíče patří: proxemika (vzdálenost a úhel, který zaujímá jedinec při interakci), tělesný kontakt, postoj, gesta, tělesné pohyby, mimika, mimolingvistické aspekty řeči (tón hlasu, spád a plynulost řeči), směr pohledu a oční kontakt.
Aby odhad osobnosti KP byl co nejreálnější, je třeba:
- mít osvojenou (zažitou, praxí ověřenou) „metodiku” pozorování do podoby zautomatizovaných dovedností (návyků) registrovat změny v chování, jednání, projevech KP;
- být si vědom toho, že kromě výrazných signálů v chování a projevech KP (které tím, že vybočují „z normálu“, mají schopnost upoutat pozornost) existují i signály méně výrazné, které mohou mít vysokou vypovídací hodnotu;
- při pozorování (a interpretaci) projevů KP neztrácet ze zřetele vliv podmínek v nichž konkrétní interakce probíhá (situační kontext);
- vědomě „přibrzdit” svoji přirozenou tendenci k okamžité interpretaci projevů;
- nebát se věřit svým vnitřním pocitům (ovšem jen za předpokladu, že jim rozumí) a intuici a k ověření závěrů z nich vyplývajících zaměřit své další aktivity.
Interpretace dat získaných psychologickými metodami k osobnosti KP – představuje proces kognitivního zpracování psychologicky relevantních informací. Posuzovatele v časově limitované situaci „tady a teď” získané informace analyzuje, sjednocuje (provádí syntézu), srovnává, třídí, zobecňuje a abstrahuje, přisuzuje význam a smysl projevům a chování KP.
Z takto zpracovaných subjektivně vytvořených informací pak konstruuje vnitřní obraz o osobnosti posuzovaného člověka, přisuzuje jeho projevům vnitřní příčiny – motivaci, a tím činí jeho projevy pro sebe „srozumitelnější“.
Je nejvýznamnější český zpěvák populární hudby, ale také malíř, herec a jedna z nejznámějších osobností české umělecké scény.
Kdo do mne vložil zárodky zla? Ptá se ve svých Confiteorés už svatý Augustýn. Na tuto otázku se nám nabízejí dvě možné odpovědi. První vychází z předpokladu, že vše stvořené je obrazem dvou protikladných, od věčnosti jsoucích a spolu soupeřících principů dobra a zla. Vesmír by tak byl obrovskou šachovnicí, kde by si dva metaprincipy vyřizovaly účty. Tuto představu o všehomíru zastávali např.manicheisté.
Cílem moderní biblické textové kritiky je stanovit pokud možno původní znění Bible za pomoci všech dostupných pramenů.
(* 20. května 1982, Plzeň)Je v současné době asi nejznámější český fotbalista. Od roku 2002 byl brankářem české fotbalové reprezentace (v mládežnické reprezentaci působil od svých 15 let).Od roku 2004 byl brankářem anglické Chelsea FC odkud v roce 2015 přestoupil do Arsenalu LOndýn, kde působí dodnes.
Grafoterapie – terapeutická metoda, která dílčím způsobem napomáhá k integraci člověka. Hlavním nástrojem je obyčejné psané písmo. Již dlouho grafology zaměstnává myšlenka, co se stane, když budeme záměrně psát určitá písmenka určitým způsobem. Změníme se? Teorie říká, že ano, praxe však ukazuje, že tato cesta musí mít svá pravidla.
Dva tisíce let před naším letopočtem vynalezli Číňané písmo, kterým se v Číně píše doposud.
(5.12.1901, Chicago – 15.12.1966,Burnbank)
„Proč vůbec něco je?”, žasne Leibnitz ve své monadistické filosofii. Zprávy těch, kterým se v holotropním vědomí dostalo vhledu do motivace tvoření, obsahují nejednoznačné příčiny vzniku jednotlivých jsoucen. Někteří lidé popisují tvoření jako „vlastnost”, která je Bohu daná. Absolutní Vědomí obsahuje (zrcadlí) obrovský tvůrčí potenciál, který se musí projevit. Jiní podtrhují touhu Kosmického Vědomí uskutečnit či poznat sebe sama a proměnit možné ve skutečné. Tento náhled skutečnosti je možné opřít o kabalistické texty, které praví, že na počátku „Tvář nepohlížela ve tvář”. Pouze vnějším projevem všech svých potencionalit, tedy rozdělením na subjekt a objekt, je možné, aby Bůh spatřil sám sebe.
(* 30. 4. 1961 Praha)